Napsal: Mareš, MS1
I když se to zdá nepravděpodobné, na hodinách fyziky může být i legrace. Například při určování teoretické balistické křivky letu granátu, kdy jsme spojili oblíbený tělocvik a ne moc oblíbenou fyziku.

 

Na úvod měření jsme museli získat potřebná data. Šli jsme proto s panem učitelem ven, do parku Stromovka, tady našli tu největší louku, (pan učitel měl o našich výkonech evidentně naprosto mylné představy), a vytýčili zkušební prostor. Už jenom nachystat měřící pásmo nás docela pobavilo. Měřilo pouhých třicet metrů a pan učitel odhadl délku dopadu granátu kolem 40 metrů. Museli jsme tedy nastavovat. Nádherná ukázka týmové spolupráce. Když má jít totiž ten vepředu dopředu, neznamená to ještě, že i ten vzadu půjde dopředu. Po asi pětiminutovém zápasení s pásmem, protichůdnými pokyny zbytku osazenstva a odevzdaně se usmívajícím panem učitelem bylo vše nachystáno. Mohli jsme začít.

Podle mínění pana učitele Hromádka, je hod granátem záležitost, kterou už by měl mít každý v našem věku minimálně jednou vyzkoušenou. Na některých spolužácích bylo bohužel vidět, že ne. Některé pohybové kreace při samotném vrhu připomínaly tanečníka braekdance nebo budily dojem, že házející trpí nějakou lehčí formou mentální poruchy. Několik spolužáků vrhlo granát tak daleko, že nám nestačilo měřící pásmo (začínalo až po dvaceti metrech od startu) a dostali se do záporných hodnot. Nakonec jsme ale vše zdárně zvládli, setřeli pot s čela a nezbytná data získali. A to délku vrhu a dobu dopadu.

Z těchto hodnot budeme ve škole určovat počáteční rychlost vrhu, elevační úhel a následně vytvoříme v tabulkovém programu odpovídající graf balistické křivky. To už bude ta méně oblíbená část. Alespoň si ale u toho počítání vzpomeneme na tu krásnou venkovní experimentální fyziku.