Praxe třídy AT1b

Když jsme na začátku roku dostali z češtiny za úkol udělat náš třídní časopis, tak mi to přišlo jako těžké. Ale postupem času jsem přišel na to, že je to snadné, když víte, o čem psát. Téma jsem si zvolil praxi, která mě nejvíc zaujala.

Náš první rok jsme začali praxi tak, že jsme byli rozděleni do několika skupin a já budu samozřejmě popisovat praxi mé skupiny..

Nejprve nám byly přiděleny soustruhy na Lidické. Samozřejmě, že jsme se někteří se soustruhem setkali poprvé, a tak jsme nevěděli, co s ním. Ale náš mistr nás v tom nenechal, vysvětlil nám všechno potřebné, nejprve jsme začali s výměnou sklíčidla, zdálo se to jako docela jednoduchá práce, ale jak pro koho. Naštěstí ale všichni sklíčidlo správně sundali a zpět namontovali. Netrvalo dlouho a už jsme začali soustružit. Zkoušeli jsme ruční posuv suportu, od kterého jsme se naučili potom používat i strojní posuv. Pak následovala vlastní práce, od soustružení na rozměry, až po řezání závitů. Jsme ale Autotronici. Na soustruhách jsem strávili dva měsíce a za tu dobu jsme se měli naučit pouze základy.

Po soustruhách jsme se praxí přemístili do dílny na Rudolfofské, kde nás přivítal sympatický mistr pan Špírek a seznámil nás s okolím dílny i se samotnou naší dílnou. První, co nás zaujalo v dílně, byly dvě Škody Fabie. Nedalo nám to a museli jsme si do nich sednout. Po zábavě následovala první zadaná práce, kterou bylo naohýbat pájecí očka do pájky. S tím si všichni hravě poradili. Potom následovalo samotné pájení, to už bylo obtížnější. Z předešlé práce jsme použili pájecí očka, bez kterých se pájet nedá. A začalo se pájet. Museli jsem se naučit správně používat pájecí cín a kalafunu. Další přidělenou prací bylo opájení konce vodiče. Zde se ukázalo, kdo umí zacházet s pájkou. Vše probíhalo hladce do té doby, než si jeden nejmenovaný student spálil prsty o pájku. No co stává se, nic vážného. Až na tuto drobnou nehodu se všem práce povedla. Pokračovali jsme v pájení kontaktů, k čemuž patřilo spojování dvou v jeden. Dále jsme pracovali na jejich zakončování a naučili jsme se používat speciální kleště na konektory a očka.
Tak jsme skončili kapitolu způsobů zakončení vodiče. A na závěr společná práce- zapojení tažného zařízení, tato práce se nám moc líbila, až na toho, kdo musel ukostřit všechna světla.
Další kapitolou v naší praxi byly plošné spoje. Pan mistr nám vysvělil, co to
vlastně je a kde se s tím setkáme, v našem oboru prakticky pořád. Nedílnou součástí byla cuprexitová destička. Jak nám název napovídá, je to destička s vrstvou mědi, která je, jak je dobře známo, dobrým vodičem. Začali jsme s výrobou plošného spoje, nejprve destička na rozměr a potom označování jednotlivých cest, dále jsme zvolili jednotlivé součástky potřebné pro výrobu určitého zařízení. Velice dobře se nám povedly indikátory stavu napětí autobaterie.
Dalším učivem, které se nám velice líbilo, bylo měření elektrických a neelektrických veličin, no po pravdě, co se nám líbilo nejvíc, byl mistrův notebook. Velice nás zaujalo že se s autem můžeme domluvit počítačem, ale v dnešní době to není nic neobvyklého.

To už se naše praxe na Rudolfovské blížila ke konci a opět jsme se stěhovali na Lidickou. Čekaly nás další dva měsíce, které jsme strávili u pana Spurného. Od soustruhů přes pájení jsme se dostali k ručnímu obrábění materiálů. Tato praxe byla o vrtání, vystružování a řezání závitů.
Praxi jsme začali jako obvykle školením v oblasti bezpečnosti práce. Po té nás mistr seznámil s pracovištěm. Co se týče práce, tak byla spíše zaměřena na teorii v oblasti obráběcích nástrojů jako například výstružníky, závitníky, závitová očka, vrtáky atd. Co se týče teorie tak byla docela rozsáhlá. Ale zpět k práci. Prvním zadaným úkolem bylo do destičky 10cm krát 15cm vyvrtat čtyři řady děr o různých průměrech. Po té jsme do připravených děr vyřezali závity. A do připravených děr jsme vyrobili šrouby. Dále jsme se museli naučit používat ruční výstružník, se kterým jsme závity v destičce vystružili. Dalším výrobkem byl klíč na olejový filtr, který se na rozdíl od závitů povedl všem. Občas ho i použiju doma. Už jsem se zmínil o teorii, tak naše praxe byla zpestřena zkoušením. Nikdo však ale nedostal horší známku než 2. Takže, jak my autaři říkáme, „JE TO V CAJKU"

Dva měsíce utekly jako voda a my jsme se opět stěhovali. Tentokrát nás čekaly další dva měsíc, které jsme strávili u pana Řehouta. Ten nás měl naučit, jak se dělá s pilníkem. První zadanou prací bylo pilování rovin rádius a odvrtávání děr. Zdálo se to jako jednoduchá práce, ale smích nás brzy přešel. U této práce byla, už potřeba trpělivost a přesnost a to jak nerad říkám, některým z nás chybělo. Ale „Učenej z nebe nespad", tak bylo potřeba se to naučit. Konec konců, byla to pro nás další cenná zkušenost. A za pár dní se všem dařilo. Nebýt pana Řehouta, tak nevím, kdo by nás donutil. Na této praxi jsme si užili nejen dřiny, ale taky spoustu legrace. Ostatně práce nás musí bavit.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem mistrům za trpělivost a za cenné zkušenosti. Těšíme se do druhého ročníku na další zajímavé hodiny praxe.