Napsal: Filip Rada

Vlastně je nás pět kluků, které baví RC modely všeho, co jezdí, létá a plave. Nejvíc nám ale učarovaly modely aut a protože jsme docela šikovní na ruce, rádi zlepšujeme, vyrábíme a hlavně závodíme, oslovil nás pan učitel Kittel a stal se z nás jeden závodní tým, který měl reprezentovat školu v závodě RC modelů poháněných vodíkem a baterií. Tým, který musel všechno vymyslet, smontovat, vyzkoušet, prezentovat se natočeným videem a hlavně dobře závodit.

Náš tým jsme nazvali „ Zeppelin diablos“.

Sháněli jsme potřebné součástky a díly, věci na elektriku, zkrátka se Zeppelinem bylo práce jak na kostele. Když jsme našeho miláčka poháněného baterií a vodíkem dali s panem učitelem dohromady, nastříkali jsme ho načerno, aby budilo u soupeřů pořádný respekt a začali jsme trénovat jízdu a zručnost.

Po mnoha dnech věnovaných mravenčí práci a tréninku měl nastat den D – „ Závod Hydrogen H2AC Challenge“, který se konal 14. - 15. dubna v Praze.

Náš tým ve složení: Pavel Suchan, Filip Rada, Filip Valek, Matěj Korbačka, Dominik Lubinski s panem učitelem Kittlem vyrazil v pátek 13. dubna vlakem vstříc výzvě a zúročit naše snažení. Ještě ten den jsme byli ubytováni na kolejích ČVUT stavební a noc proběhla v klidu, i když jsme toho moc nenaspali. Nervy jsou nervy.

V sobotu ráno jsme se šli podívat na zahájení závodů. Zahajovala je 1. skupina. Asi hodinu jsme se dívali a snažili se odhalit chyby soutěžících, abychom se jich mohli sami vyvarovat.
Pak jsme se šli projít po Praze a vrátili jsme se ještě před koncem závodu. Po ukončení závodu a vyklizení dráhy jsme mohli začít trénovat, abychom si aspoň trochu na trať zvykli a projeli si jí. Asi za hodinu jsme museli trénink ukončit a tak jsme šli dolaďovat poslední chybičky, které se na našem modelu objevili během tréninku.

Závod 2. skupiny probíhal v neděli. Tady jsme startovali my, spolu s 23 dalšími týmy. Byl odstartován v 9.00 hodin. První týmy ždímaly ze svých aut maximum a tak toto agresivní tempo přineslo spoustu závad a oprav. Ani my jsme se nevyhnuli opravě – zlomilo se nám řízení a přestal fungovat vodíkový článek. Jenže to bychom nesměli být tak sehraný tým mechaniků, abychom si s tím za chvíli neporadili.

Závod 2. skupiny trval šest hodin, ale byli jsme do toho tak zabraní, že tolik času uběhlo jak voda.
Naším největším soupeřem byla automobilní škola z Brna. Skončila těsně před námi na 6. místě, ale nepodařilo se jim projet cílovou čárou. Pro nás to bylo takové malé zadostiučinění.

Za celý závod jsme najeli skoro 700 kol a mezi závodníky bez profi výbavy jsme byli jednoznačně nejlepší. Skončili jsme celkově na 7. místě ze 24 týmů a to je úspěch.

První místo obsadil tým Škodovky, ale není divu, protože měli výbavu za desítky a desítky tisíc korun.

Jsme s reprezentací naší školy velice spokojení a doufáme, že jsme udělali radost i svým spolužákům.