Foto: (c) 2008 - Jakub Matoušek

Ojedinělá výstava Muzea Slovenského národného povstania v Banské Bystrici v dobových vagónech o tragických osudech lidí v období holokaustu v letech 1939-1945 je k vidění na nákladním nádraží ČD a my jsme byli u toho!

Jak už nadpis článku naznačuje, tak při této výstavě rozhodně nikomu do smíchu nebylo. I přes to, že od konce 2. světové války uplynulo již více než 60 let, stále jsou tyto události pro mnoho lidí až desivě živé a pronásledují je v těch nejčernějších nočních můrách dodnes. Celá výstava je velice netradičně situovaná a naaranžovaná do dvou rekonstruovaných vagonû, jejichž původní účel byl převoz dobytku, avšak za války se používaly k transportu milionů Židů a jiných nepohodlných osob do koncentračních táborů, kde čekala většinu "cestujících" smrt. Krutá a nelidská. Tak krutá, že nic na světě si nezaslouží zemřít, byť jen podobným způsobem. Expozice začínala v prvním vagonu, kde byl interiér přeměněn do jakéhosi deníku plného smutku a různých životních příběhů. Ve druhém vagoně, tak zvaném pocitovém byli uzavřeni na 15 minut studenti z tříd 1P a D3b. Po krátkém povídání o tom, jak tyto transporty smrti probíhaly a jak byl vagon uzpůsoben pro přepravu čtyřiceti a ke konci války dokonce osmdesáti lidí, jsme shlédli film s autentickými výpovědmi lidí, kteří tyto transporty přežili a také lidí, kteří přežili peklo koncentračních táborů a diktátorský režim. Celá výstava je silně pocitová a emotivní. Jistě mi dají i ostatní návštěvníci za pravdu, že se velice dobře podařilo organizátorům výstavy přiblížit tuto největší tragédii nám mladým lidem, kvůli kterým naši prarodiče umírali, abychom my mohli přežít a ničit si svůj život drogami, alkoholem a trestnou činností. Kdyby to viděli, jistě by se "obraceli v hrobě".