Jednoho ani ne moc krásného dne jsme jeli na lyžařský kurz. Byla celkem sranda, během cesty začalo sněžit a s každou vločkou sněhu rostl i řidičův smysl pro humor.

Cesta byla super, řidič nevytočil táčku a skončili jsme ve sněhu.

„Zapadli jsme, dem tlačit“ ozvalo se zepředu. A tak, když jsme po 4 hodinách dorazili k Hochfichtu, spadl nám kámen ze srdce. Přežili jsme. První den nás rozdělili do skupin a jeli jsme se ubytovat. O tom, co nás čeká, jsme neměli ani nejmenší tušení.

Byli jsme opravdu, ale opravdu překvapeni. V pokoji o rozloze 6x2x2,5 metru nás bydlelo 9. Alespoň že jsme mněli ten sociál. Druhý den byl lepší, ale díky husté mlze nebylo vidět. Třetí den byl odpočinkový jelikož Hochficht zkratoval. Čtvrtý tvrtý den se zase pro změnu lyžovalo, co taky jiného dělat na lyžařském výcviku. Pátý den byl dnem posledním. Bylo hezky, ale ke konci se podmínky zhoršovaly.

To k lyžování, teď k bydlení. Některé dny byly veselejší, některé méně, ale myslím, že si všichni zapamatují: Igorův letecký den, relaxaci v sauně a mnoho dalších věcí.

Tomáš Mráz, AT1b